Druhou zastávkou naší cesty po českých hradech bude unikátní vodní hrad, který stojí v západních Čechách.
Švihov nechal zbudovat na konci 15. století královský sudí Půta Švihovský, jeden z nejvýznamnějších mužů rodu Rýzmberků. Obratně se pohyboval na dvoře krále Vladislava II. Jagellonského a nabyl nemalého vlivu a majetku. Kromě hradu Švihova připojil Půta k rýzmberskému panství také hrady Rábí, Horažďovice a Prácheň. Po Půtově smrti zdědili hrad jeho dva synové Václav s Jindřichem. Nepodařilo se jim však panství udržet a museli se postupně svých majetků vzdávat. Hrad Švihov prodali roku 1548 Heraltu Kavkovi z Říčan a ze Štěkně, jehož dva synové se hradu o padesát let později v roce 1598 opět zbavili. Tentokrát byl kupcem Humprecht Černín z Chudenic.
Osudové období pro hrad nastává v první polovině 17. století, kdy ztrácí své původní funkce. Během Třicetileté války dvakrát odolal útokům švédských vojsk, ale po válce byl vydán císařův rozkaz k jeho srovnání se zemí. Ferdinand III. Habsburský chtěl demoličním dekretem vztahujícím se na výrazný počet českých hradů eliminovat možnost obsadit pevnosti loupeživými hordami, které byly jedním z důsledků dlouhotrvající války. Švihov tedy v té době, a z vůle krále, přišel o velkou část vnějšího opevnění a o oba vodní příkopy.
Černínům se demolici hradu podařilo zrušit. Hrad však nadále využívali už jen k hospodářským účelům. Z obou paláců se staly sýpky a předhradí hospodářským dvorem. Takto to trvalo až do počátku 20. století. Naštěstí pak přišel Eugen Černín, který provedl základní kroky k záchraně gotické památky včetně oprav zastřešení.
Válku hrad přečkal bez větších škod a po válce byl jako součást černínského majetku konfiskován. V současnosti je Švihov ve státním vlastnictví.
Středověký náčrtek hradu, jak vypadal kdysi. Tady jsou i další fotky interiéru:
Nám se při návštěvě hradu naskytla jedinečná příležitost zhlédnout taneční vystoupení historického tanečního souboru. I když jsem si to nenatočila, můžete mi věřit, že tančili krásně.
Když už jsme u těch vystoupení, tak Švihov samotný vystupoval v mnoha filmech. My si uvedeme ty nejznámější. Vykopává historický film z roku 1968 Královský omyl. Odehrává se na počátku vlády Jana Lucemburského. Nejvyšší královský podkomoří je zde neprávem obviněn ze zrady a uvězněn. Ocitá se v ohrožení života, protože královský majestát nesmí připustit omyl. Kdyby se totiž nešťastník přiznal, mohl by být omilostněn, jenže takové řešení pan podkomoří ze zásady odmítá...
Filmový plakát
Na obrázku níže si můžete všimnout brány, kterou právě projíždí královna v podání Jany Hlaváčové. Toto je jeden ze záběrů natočených na Švihově. Jen pro zajímavost, děj se odehrává na hradě Týřov. Tam se ale nakonec netočilo, protože Týřov je pouhá zřícenina.
Ti, kdo z Vás jsou fanoušky filmů s Bolkem Polívkou, určitě bude zajímat, že se tady točil Šašek a královna. Ano, ten film, ve kterém se poprvé v Česku představila jeho manželka Chantal Poullain. Film jsem dosud neviděla, ale i přesto mám Chantal ráda. Líbí se mi její špatná čeština a hlavně ten její přízvuk.
Nastupují pohádky. První z nich je z roku 2007 a jsou to Tři životy. Tři zběhlí vojáci se ukryjí ve zřícenině hradu. Potkají zde tři zakleté princezny, které jim slíbí, že mohou na hradě přespat, splní-li jeden úkol. Musí strávit s dívkami jednu jedinou noc a během ní jejich závoj ani o kousíček nepoodhalit, ani prstem se jich nedotknout. Splní to ale pouze jeden z nich, Jakub. Princezna mu za to dá sokolí pírko, které má kouzelnou moc třikrát oživit člověka.
Na Švihově sídlil zlý poručík, který si chtěl vzít a Aničku. Později ji zde i popravil. Odehrává se zde boj Jakuba s poručíkovými vojáky a i dojemná scéna, v níž nalézá mrtvou Aničku. Pomocí kouzelného pírka ji ale zachrání.
No, a o té druhé pohádce se poslední dobou mluvilo velice často v souvislosti s úmrtím Libušky Šafránkové. Pohádka, kterou spolu s Pelíšky vysílají každý rok na Vánoce. Nejznámější česká vánoční pohádka všech dob. A tak dále, a tak dál... Nebudu Vás dále napínat, určitě jste všichni poznali, že se jedná o Tři oříšky pro Popelku! Ano, málokdo to na první pohled pozná, ale Švihov si zahrál Popelčin statek.
A tady ji máme...
Carola Braunbock jako macecha
Dora
Švihov byl jednou ze dvou nejvýznamnějších lokalit filmu. Jestli se ptáte na princův zámek, tak tím je Moritzburg v Německu. Ale zpátky ke Švihovu. Dneska jsou na Švihově na Popelku strašně hrdí, mají s ní dokonce i pamětní minci z automatu. A na nádvoří jsou figuríny některých postav. I ten ikonický holubník.
Tímto bych ráda zakončila naši prohlídku Švihova. A chcete-li vidět naživo kuchtíka, macechu nebo Vincka (i když jen papírové), neváhejte a zajeďte si sem.
Komentáře
Celkem 0 komentářů